Témata - Poslední aristokratka

Stereotypy v nahlížení na to, jak různé národy vnímají samy sebe i ostatní.

Stereotypy o Američanech reprezentuje Vivien:

Materialismus a konzum - Vivien je zvyklá na pohodlí a luxus. Přechod na zámek, kde chybí základní vybavení jako mikrovlnka nebo klimatizace, je pro ni šokem. Tento stereotyp ukazuje Američany jako lidi závislé na technologiích a moderním životním stylu. Působí velmi komicky (a hodně satiricky), když si Vivien stěžuje, že v zámku není lednička na zmrzlinu, zatímco František neví, jak zaplatit elektřinu.
Optimismus a naivita - Američany vnímáme jako stále plné naděje, věřící, že jednou bude líp. Vivien věří, že vše lze vyřešit, pokud člověk zůstane pozitivní a motivovaný. Tato vlastnost působí u nás v Čechách často naivně.
Povrchní vztah k historii až nevzdělanost- Američany často (mylně) považujeme za nevzdělané, Vivien téměř nic neví o Evropě, střední Evropu s komunistickou minulostí považuje za extrémně zaostalou, bojí se českého zdravotnictví a o dějinách země neví naprosto nic. Vivien se navíc nedokáže naučit česky, neustále komolí česká slova a to způsobuje další komično. Na Nový rok volá z Ameriky kamarádka a je jí divné, že u nás byla půlnoc už před šesti hodinami.
Potřeba telefonovat a nakupovat: Vivien neustále telefonuje, stojí to obrovské peníze, ale ona to považuje za důležitou součást svého dne. Velmi brzy se jí začne stýskat po nakupování ve velkých nákupních centrech. Ráda by letěla do Ameriky. Nic z toho ale nemůže kvůli velmi vysokým nákladům a chybějícím financím rodiny. Když nakonec vyrazili do Brna na nákupy, byli překvapeni, že je zavřeno.

Autor ale uvádí i stereotypy o Češích, ti jsou reprezentováni zaměstnanci zámku jako:

skeptičtí a rezignovaní: čeští zaměstnanci mají tendenci dívat se na situaci pesimisticky. Nevěří, že zámek může prosperovat, a místo toho přijímají jeho chátrání jako nevyhnutelný fakt.
lpí na tradicích: Josef často odmítá moderní výdobytky, protože "dřív se to dělalo jinak". Češi podle tohoto stereotypu mají vysloveně odpor ke změnám
jsou šikovní a schopní improvizace: umí si leccos opravit vlastními silami
lidé se zvláštním humorem, říká se o něm, že je suchý a sarkastický, kniha je plná hlášek a sarkastických povzdechů zejména zaměstnanců zámku.

Právě tyto stereotypy jsou zdrojem humoru a zápletky. Vznikají situace, které postavy nutí hledat kompromisy, což je často základem komických scén.

Střet tradice a moderní doby: šlechtická rodina, která žila životem "běžných lidí" ve vzdálené Americe se musí vyrovnat s realitou. Matka si například všechny informace o šlechtě zjišťuje z životopisu lady Diany. Jsou překvapeni, že mají "málo" služebnictva, že musí dodržovat zákoník práce při jejich zaměstnávání a podobně. Navíc musí čelit výzvě, kterou je zejména nedostatek financí.
Potýkání se s ostatními aristokraty: V blízkosti Kostků jsou i jiné aristokratické rodiny, ale peníze má pouze Schwarzenberg. Ostatní se snaží různým způsobem vyžít a současně se tvářit majetně, jsou zmítáni spory mezi příbuznými (Launovi) nebo různými triky okrádají ostatní aristokraty (baronka Orsi například vnutí Kostkům psy za velmi vysokou cenu).
Rodina: Kostkovi působí hodně nesourodě, ale zároveň drží stále pohromadě. Marie s ironickým nadhledem popisuje, jak musí zvládat náhlé otcovy záchvaty paniky nebo matčiny marné pokusy užít si luxusu svého postavení.
Absurdity života na zámku a s tím spojené finanční problémy: kniha satiricky ukazuje, jak obtížné je v současnosti udržet historické sídlo bez finančního zázemí. Život na zámku je spíše břemenem než výsadou. Neustále se řeší opravy zámku, obrovské místnosti, které nelze vytopit, a podobně. Koupelna a záchod jsou od pokojů vzdálené přes celý zámek, v pokoji je jen nočník. Z "výdobytků moderna" je na Kostce pouze elektřina. Nakonec si Kostkovi musí pořídit účetní, tu jim doporučí Max, který jim vůbec hodně pomáhá.
Kulturní střet: Amerika versus Česko: Marie, která strávila většinu svého života v USA, popisuje s nadhledem rozdíly v mentalitě obou národů, rozdíly v tradicích a podobně. Hned v úvodu například poukazuje na "nezdravost" české kuchyně. K večeři měli husu, ta se Marii zdála velmi mastná. Také se Marii zdá divné, že paní Tichá nikdy neslyšela o kukuřičných lupíncích k snídani.

Humor vzniká nejčastěji situační a slovní komikou.

Situační komika znamená, že se stane něco absurdního nebo neočekávaného. Základem je protiklad mezi tím, co čtenář očekává, a tím, co se skutečně stane. Často se využívají prvky nedorozumění, náhodných shod okolností, záměn postav a podobně. (Ve filmu se například míjejí postavy ve dveřích, aniž by se potkaly). Krásná ukázka situační komiky je hned na začátku, když se Kostkovi pokouší projít bezpečnostními kontrolami na letišti a během toho jsou "obviněni z dvanáctinásobné vraždy s podezřením na kanibalismus."

Slovní komika pak vzniká spojením slov či obratů, které jsou vůči sobě, nelogické, nečekané, může se jednat o hru se slovy. Využívají se vtipy, slovní hříčky, dvojsmysly, ironie, sarkasmus či překvapivé odpovědi. Například: Marie rekapituluje výdělek z vánočních prohlídek v tomto pořadí.

Až na jedinou výjimku si žádný návštěvník nestěžoval.
Nikdo nepřišel o život.
Což je absurdní zveličení, protože kdo by měl přijít o život při prohlídce zámku?

Nebo při úvahách, jak přepravit popel zemřelých Kostků letadlem absurdní spojení: "Matka navrhla poslat popel v krabici od desetikilového prášku na praní. Přišlo mi to jako docela dobrý nápad, ale otec to zamítl. Nemůžeme prý všechny Kostky sesypat dohromady. Jednak se někteří vyloženě nesnášeli..."

Nebo: Benda pro nás pracuje už tři roky a na honorářích jsme mu vyplatili devatenáct tisíc osm set dvacet tři dolarů. Přestože to byly naše veškeré úspory, Benda o nich vytrvale mluví jako o záloze. Tedy kontrast "veškeré úspory" proti "záloha."